Výchova

Malý, přibližně čtyřletý, bledolící chlapec s dlouhými světle modrými vlasy, se s křikem probudil ve své, i pro dospělého, velké posteli a rozhlédl se po pokoji. Stíny hraček sehráli na šeříkově fialových tapetách obkládaných zlatem fascinující a pro chlapce lehce strašidelnou hru. Pokoj osvětlovalo pouze měsíční světlo, dopadající z velkých francouzských oken na ručně vyřezávaný, honosný nábytek. "Triples!", zaječel chlapec, v ten moment se před ním objevila skřítka v bílé tóze. "Přejete si, mladý pane?" kulila oddaně své velké vypouklé oči na chlapce, "Bojím se, zdálo se mi o velkém pavoukovi, chci za maminkou!", skřítka se na chlapce podívala se starostlivým výrazem a poté přikývla.

 Vyrazili na chodbu, skřítka luskla prsty a zapálila tak svícny po celé chodbě, mnoho obrazů rozličných kouzelníků a čarodějek začali nespokojeně mumlat své protesty, proti tak časnému probuzení. Šli bezmála 20 minut, než konečně dorazili před pokoj, nebo spíše apartmán, ve kterém ještě před pár dny spával i chlapec. Skřítka opatrně otevřela velké, okázalé, dvoukřídlé dveře a společně s chlapcem vešla dovnitř. Společně odcupitali přes salonek až do vedlejší místnosti k další přehnaně velké ručně vyřezávané, lakované posteli. "Mami, mami." zavýskal chlapec, uhrančivě krásná, bledá žena s dlouhými lehce zavlněnými, platinově blond vlasy, rozespale zavrněla a pootevřela velké, modré, uhrančivé oči. "Gianbattiste, co tu děláš? Máš přeci spát ve svém pokoji." rozespale prohlásila, žena, v tu ránu se vzbudil i snědší muž ležící vedle ní a koukl Gianbattisteho znepokojivě bezbarvýma, šedýma očima. "Zdál se mi ošklivý sen o velkém pavoukovi, co mě chtěl sníst. Chci být tady..." řekl chlapec a našpulil stydlivě rty, "Jsou ti už 4 roky Gianbattiste, s otcem jsme se rozhodli, že jsi už dost velký na to abys měl vlastní pokoj, měl by ses podle toho chovat..." odvětila mu jeho matka, lehce otráveným tónem, "Jsi Chiavaelli, Gianbattiste, Chiavaelliové nemají pro zbabělce pochopení, ani slitování, to si zapamatuj." pravil jeho otec a poté se pohledem zaměřil na skřítku "A co to tebe napadlo, brát sem Gianbattisteho?", skřítka očividně znervózněla a svěsila dlouhé, netopýří uši, "Pán, ale říkal, že Triples má vyplnit každé přání mladého pána.", muž pokýval "Příště mu takováhle přání neplň a teď ho zaveď zpět do jeho pokoje." odsekl muž, skřítka se poklonila "Ano pane, přeji dobrou noc, pane." a otočila se na chlapce, který stydlivě hleděl na zem, "Pojďte prosím, mladý pane." a společně s ním opustila místnost. Tu noc Gianbattiste nemohl usnout.

  Ráno se Gianbattiste chtěl otci u snídaně omluvit, ale ten tam nebyl. "Rozzlobil jsem tatínka?, zeptal se při pohledu na matku sedící naproti němu, u dlouhého stolu, "Nesmíš zapomenout, že od tebe otec hodně očekává, všichni od tebe očekáváme to nejlepší, Gianbattiste." odpověděla žena, otřela si rty do ubrousku a podala ho na podnos skřítkovy po své levici. 

  Po snídani, ho jako obvykle očekávala výuka. Triples ho vedla do obvyklé studovny v levém křídle, kde ho měl očekávat jeho učitel angličtiny. Když však vešel do místnosti nečekal tam na něj pan Clifford, jako obvykle, místo toho tam byl jeho otec s nějakou velkou bednou překrytou sametovým závěsem. "Tati, včera-" spustil, ale jeho otec ho přerušil, "Kvůli tomu jsem tady, Gianbattiste," a odmlčel se, "dneska nás čeká speciální lekce. Musíš se naučit ovládat svůj strach.", chlapec se zadíval k tomu záhadnému předmětu překrytému závěsem, v ten moment jeho otec závěs sundal a odhalil tak klec s akromantulí velkou asi jako Gianbattiste, ten okamžitě zalapal po dechu a začal přerývavě dýchat. "Jsi kouzelník, Gianbattiste a tak musíš pochopit, že neexistuje nic co by kouzelník nedokázal." řekl jeho otec a vytáhl hůlku, chlapec se na něj podíval a hned zase vrátil pohled na akromantuli, která na něj dychtivě upírala všechny své oči. Otec švihnul hůlkou a klec se otevřela, akromantule se vyřítila směrem k Gianbattistesmu, ale jeho otec opět zasvištěl hůlkou a akromantule se zastavila, pozvedl hůlku a ten nechutný pavouk se vynesl v přesném směru, který ukazovala. Otec ukázal na druhý konec pokoje, akromantule se tam přesunula, opět švihnul a akromantule si začala zběsile odkusovat svoji vlastní nohu, "Vidíš, je proti mně naprosto neškodná." řekl otec v samolibém tónu a znovu švihnul hůlkou, akromantule se začala svíjet a vydávat nechutné pištění. Gian to s úžasem pozoroval, jeho mysl zaplavila touha po takové moci, jeho otec opět švihnul hůlkou a zamumlal jakási slova, z jeho hůlky vystřelil zelený paprsek a strefil akromantuli, v ten moment sebou škubla a v jejích očích vyhasl život, ležela tam naprosto strnulá. Gianbattiste jakoby zapomněl na svůj strach, pomalu přešel k ní, nejdřív jí pozorně zkoumal a pak do ní pohrdlivě kopnul, byl si jistý, že i kdyby pavouk opět ožil, jeho otec by si ho opět podmanil. Na tváři jeho otce se rozlil úsměv, něco co Gianbattiste vídal pouze zřídka. Byl totiž velice spokojený s tím, jak rychle jeho syn pochopil tuhle lekci. "Angličtinu dnes přeskočíš a půjdeš rovnou na dějiny, ve Velké studovně tě bude očekávat pan Abernatti." oznámil mu otec a chlapec pouze přikývl.

  Od té doby se Gianbattiste pavouků nebál, nechutní mu sice připadají dál, ale neměl proč se jich bát. Zlé sny se mu taky zdály i nadále, ale už se jich z nějakého důvodu nebál, proč by taky, vždyť je kouzelník. To vše změnila první lekce od jeho otce, ale to nevěděl, že to není zdaleka poslední lekce.