Asi bych sem měl znovu něco připsat, že? Vím že nepíšu často (a mezi námi ani nečekej že bych sem nějakou náhodou psal pravidelně), ale snad ti to tentokrát vynahradím. Nevěřil bys tomu ale od minula se dělo vcelku dost věcí.
Mezi první z nich patří obávaná nákaza: prváci. Zamořili Kotel rychleji než jsem čekal. Rozhodl jsem si jich nevšímat a usadit se u stolu, to by však nesměli být prváci aby si frekventovaně, bez zeptání, sedali zrovna k tomu stolu u kterého jsem spočinul. Pamatuji si jako by to bylo včera, na moment kdy mě máti/chůva (no dobře zas tak dobře nepamatuji, ale tipuji že to byla máti) naučila, že když je v podniku obsazeno nenápadně šoupneme servantovi nějaké peníze a naznačíme mu aby vyhodil nějaké méně majetné a důležité osoby. Chápu že na Kotel jsou to moc dobré mravy, ale u Merlina alespoň zeptat jestli mám volno by se mohli (to, že nemám je už jiná záležitost). No zkrátka několik následujících dnů jsem trávil odpálkováváním dětiček (přiznávám, že sledovat jejich zklamané výrazy bylo vcelku povznášející). Toť by bylo k prváctvu ( neboj ke zvracení se dostaneme později).
Dalším zajímavým dnem byl ten kdy jsem TO zjistil. Onou věcí je fakt, že se bude Rosa vdávat. To jsem se totiž takhle jednou šel zeptat Giny jestli mě náhodou nechce hodit do Kotle, jelikož nerad cestuji letaxem. K mému překvapení si tam prý Ros zkoušela střihy na nějaké šaty a to bych samozřejmě nebyl já kdybych jí nadšeně nenabídl poradenství. A už mi bylo jasné co se chystá, když Ros trvala vyloženě na bílých šatech. V ten moment mohla říct cokoliv a já bych stejně věděl, že bude svatba... Asi ti nemusím říkat jak zdlouhavé tedy bylo vybírat střih svatebních šatů, co? No nakonec jsme myslím vybrali opravdu vkusné šaty.
No pár dnů na to se konala rozlučka (fajn odložím poznámky o tom jak jsem byl neskonale ohromen) a musím poznamenat že byla opravdu, opravdu super. Tedy když se všichni usadili tak byla atmosféra hustá jako ulehčovací dryák, naštěstí jsme, ale atmosféru utopili v chlastu... A bylo ho dost, takže jistě pochopíš, že několik věcí mi tak trochu vypadli. Ale většinu věcí si pamatuji s naprosto neomylnou přesností! Většinu času jsem stejně trávil v bazénu (sice jsem si zapomněl plavky, ale stejně jsou plavky pro amatéry), nebo popíjením ohnivky. Ale pak přišlo to co přijít zkrátka muselo... Flaška! Tuším že jsem měl za úkol líbačku s Ros, ale ta jako správně cudná nevěsta nechtěla žádné žhavé líbačky. Pak zase někdo někoho líbal a pak se konečně něco dělo a totiž klasika všech rozluček striptýz. Naneštěstí si ho nepamatuju tak dobře... Ale figuroval tam talíř! Pak si pamatuji, že jsem odpovídal na jistý dotěrný dotaz (který mi připomněl smutnou pravdu, že hoši z anglie jsou nudní a nepřizpůsobiví). Nakonec se to zakončilo tak, že jsem si musel vzít na sebe plavky Katie (měl jsem v nich opravdu úžasné pozadí). Pak už jsme se jen prochlastali k blaženému spánku. Vsadím se, že si dokážeš živě představit to ráno po rozlučce. Ale Rosa je naštěstí naše úžasná lékouzelnice s dostatkem odpuzovacího lektvaru.
Samotná svatba byla úžasná, Rosa vypadala jako víla s těmi květinami ve vlasech a v nebesky bílých šatech. Obřad se konal v Prasinkách a po jeho konci se hosté odebrali na hostinu, kde se pronášeli proslovy, hráli hry... A byla tam i moje dobrá kamarádka whisky...
Pár dnů nato otevírala Příčná a jak jsem mohl čekat v Kotli se shromáždilo všechno prváctvo. Jenže téměř všechno prváctvo taky začalo zvracet! Jelikož Kotel není zrovna nejlépe větrané prostranství dozajista si dokážeš představit ten puch. Měl jsem co dělat abych z toho sám nepřivedl na světlo světa svoji snídani... Naštěstí se zanedlouho vstup do Příčné ulice otevřel a já se mohl nadechnout čerstvého vzduchu. No, hádej kam jsem zamířil? Jestli mě znáš tak hádáš nepochybně Malkinovou a hádáš správně. Můžu prohlásit, že jsem vše utratil do posledního centu a jsem s tím spokojen. Poslední den už jsem jen dokoupil jen posledních pár drobností a pak v Kotli popíjel s Katie, Berry a jejich kamarádkou, jmenovala se tuším Emily. Berry jí koupila její první ohnivku, chuděře stačili dva loky a pak mi lahev přenechala, ale což však na hradě bude dost příležitostí k popíjení. Nakonec jsme se s Berry stavili naposled u Malkinky a odebrali se k Gině (jop B. tam teď taky bydlí). Tam mi pomohla zabalit věci, zakecali se a pak jsme si šli lehnout. No a teď jsem v rychlosti ještě přiškrábal tohle. Takže dobrou noc, pravděpodobně skončíš na nějakou dobu zase na dně kufru... Pá.
Žádné komentáře:
Okomentovat